Moje milovaná Sýrie!

Rozhovor nám umožňuje nahlédnout do obav i nadějí melchitského patriarchy, který miluje svou vlast a zná její historii i současnou problematiku jako málokdo. Řehoř III. Laham otevřeně hovoří o krveprolití v Sýrii a o příčinách válek na Blízkém východě, o soužití křesťanů a muslimů, o uprchlické krizi. Nabourává mnohá klišé, která se tradují v Evropě. Ví ze zkušenosti, jak náročné je soužití křesťanů a muslimů, ale neztrácí naději. Jasný názor má i na uprchlickou krizi. Nelíbí se mu, že tolik mladých Syřanů odchází do Evropy, chápe ty, kteří se přílivu migrantů obávají, neodsuzuje však ty, co odešli. Svou zkušenost neustále poměřuje evangeliem, vytrvale se zasazuje o smíření.

S autorem nemusíme ve všem souhlasit, ale rozhodně bychom mu měli s úctou naslouchat. 

Řehoř III. Laham

Řehoř III. (Lufti Laham) (*1933 v Sýrii) donedávna působil jako řeckomelchitský katolický patriarcha Antiochie a celého Východu, Alexandrie a Jeruzaléma. Vstoupil do malého semináře v Libanonu, později se stal mnichem v klášteře Nejsvětějšího Spasitele v Saidě (jižní Libanon). Teologii studoval tamtéž a na Papežském východním institutu v Římě. V roce 1959 byl vysvěcen na kněze. V letech 1974 –1981 působil jako vikář patriarchátu v Jeruzalémě, poté jej synoda melchitské řeckokatolické církve zvolila arcibiskupem. V čele antiochijského patriarchátu stál od roku 2000 do května 2017, kdy svůj úřad složil do rukou papeže Františka.

Michal Řoutil, Katolický týdeník 40/2017 napsal(a)

Knižní rozhovor s dnes již emeritním řeckokatolickým melchitským patriarchou Řehořem III. Lahamem, který pořídila francouzská novinářka Charlotte d´Ornellas, přináší českému čtenáři unikátní možnost seznámit se s myšlením jedné z nejvýznačnějších křesťanských osobností současného Blízkého východu.

Kniha s názvem Moje milovaná Sýrie! má přehlednou strukturu. V první části se dovídáme o dětství, mládí a povolání budoucího patriarchy (v úřadu působil v letech 2000–2017), v následujících kapitolách – Válka v Sýrii, Evropa a Sýrie, Dialog s islámem a Křesťané na Východě – se už otázky zaměřují na současnost. Patriarcha na ně odpovídá upřímně, za každým slovem lze vycítit živý zájem a angažovanost duchovního pastýře i člověka.

V našem kontextu ovšem mohou některé odpovědi vyznít až kontroverzně. Například když otevřeně hovoří o tom, že islám do Evropy nepatří a že Evropané nemohou pochopit, co islám představuje, protože v ní nemá žádné místo – ani historicky, ani kulturně, ani z hlediska tradice (patří totiž do prostředí, v němž se zrodil). Nebo když tvrdí, že Západ nemůže současnou migrační krizi zvládnout: „Evropa čelí mase, kterou by nikdo nedokázal řídit, to si uvědomme.“ Značně skepticky se vyjadřuje i k ekumenickému dialogu, a to včetně křesťansko-muslimského: „Dialog je dobrá věc, ale jeho cílem je dialog… A dialog ještě nikdy nikomu nepomohl vyjít se svým sousedem. Osobně raději apeluji na soužití, což je důležitější a naléhavější otázka.“

Kvůli svým názorům a postojům si Řehoř III. u některých novinářů vysloužil nálepku protiizraelsky smýšlejícího hierarchy, který navíc neváhá své názory hlásat veřejně. Jenže situace je složitější. Jako syrský Arab, jenž navíc strávil 26 let v Izraeli (resp. Palestině), a zná tak situaci z vlastní zkušenosti, citlivě vnímá jakékoliv posuny rovnováhy v soužití tamních židů, muslimů a křesťanů.

Migrační krize podle Řehoře III. škodí jak Sýrii, tak Evropě. Odcházející křesťané oslabují mateřské církve, a tím je odsuzují k ještě větší marginalizaci. Čím méně bude křesťanů v muslimském světě, tím menší bude podle něj také role příslovečného „kvasu v těstě“ (1Kor 5,6). Na Západě se pak většinou setkávají se zcela sekularizovanou společností, v níž se jen složitě učí žít. Církev se snaží pomáhat věřícím, které válka poškodila, nemůže však organizovat ani podporovat jejich odchod ze země.

Patriarcha také razantně odmítá nařčení, že místní křesťané podporují režim Bašára Asada kvůli přežití: „To je směšné. Jsme křesťané už dva tisíce let. Co je to proti přežití!“ Role křesťanů v současné Sýrii má podle něj přes utrpení, kterým země prochází, mírovou podobu: „Mohli bychom toho kritizovat opravdu mnoho, ale nemáme v srdcích nenávist… Snažíme se milovat naše nepřátele, hlásat pokoj a smíření a učit se odpouštět.“ Sýrie podle Řehoře III. křesťany potřebuje, protože v probíhajícím konfliktu mají nejmenší zájmy a řídí se pragmatismem.

Útlá knížka, která dává nahlédnout do světa Arabů (ovšem ne muslimů), východních křesťanů (ale nikoliv pravoslavných) a katolíků (ne římských), přináší poselství, že smír v této oblasti je možný – a křesťané k němu nabízejí jako prostředníka svoji pokojnou zvěst.

Autor je šéfredaktorem ročenky Parrésia – Revue pro východní křesťanství.