Když vyschne studna

Mnozí z těch, kdo již překonali začátky života modlitby a zakusili radost, kterou přináší, jsou zmateni, když přijde období vyprahlosti a zdánlivé Boží nepřítomnosti. Kniha pomáhá tento stav objasnit a orientovat se v něm. Autor čerpá ze své dlouholeté zkušenosti duchovního vůdce a snaží se zpřístupnit myšlenky velkých mistrů modlitby, sv. Terezie z Avily, Jana od Kříže či neznámého autora knihy Oblak nevědění, a nabídnout nám je jako průvodce pro dobu, kdy “vyschne studna” Boží útěchy. //Thomas H. Green je jedním z nejoblíbenějších duchovních spisovatelů moderní doby. Jeho kniha Když vyschne studna je již od roku 1979 průvodcem pro ty, kdo již v modlitbě překonali začátky a chtějí jít dál.

Thomas H. Green

Svoboda ducha a radost z darů přítomného okamžiku, jež charakterizují splývajícího, se úzce shodují s radou svatého Jana od Kříže duším, zakoušejícím temnou noc. Svatý Jan říká: “Udělají nejvíc, když budou mít trpělivost setrvat v modlitbě, aniž by se o něco snažili. Ať se spokojí pouze s láskyplnou a zklidněnou pozorností vůči Bohu a jsou bez starosti a bez úsilí a bez pachtění těšit se z Něho a Jeho zakoušet.” V době, kdy je temná noc čerstvou zkušeností, lze této radě velmi obtížně porozumět. V průběhu celého našeho života modlitby jsme byli plavci, zvyklými blížit se k Bohu horlivým úsilím vlastních schopností. Když nám svatý Jan říká, že budeme nyní putovat rychleji pouhým splýváním - tím, že nebudeme nic dělat a po ničem toužit - je těžké si jen představit, jak by mohl mít pravdu. Přijmeme-li jeho radu, nebude to proto, že jsme přesvědčeni o její přijatelnosti, nýbrž proto, že se budeme cítit vyčerpáni vlastním úsilím a nebudeme ničeho jiného schopni.

Neznámý autor napsal(a)

Thomas H. Green je jedním z nejoblíbenějších duchovních spisovatelů moderní doby. Jeho kniha Když vyschne studna je již od roku 1979 průvodcem pro ty, kdo již v modlitbě překonali začátky a chtějí jít dál.
Mnozí z těch, kdo zakusili potěšní z modlitby, jsou zmateni, když náhle přestane prýštit “voda útěchy” a oni se ocitnou v “temnotě”, zdánlivě Bohem opuštěni. Otec Green čerpá ze své zkušenosti dlouholetého duchovního vůdce a nabízí jasné a přehledné vysvětlení těžkostí i útěchy, které s sebou nese vyspělá modlitba. Zná velmi dobře díla svaté Terezie z Avily, Jana od Kříže, i Oblak nevědění od neznámého autora, a snaží se tyto velké mistry modlitby zpřístupnit obyčejným lidem. Jeho cílem je ukázat těm, kdo se nepovažují za mystiky ani za kontemplativce, že tito mistři skutečně hovoří k nim a nabízejí správné vedení v době, kdy se modlitba stane obtížnou a vyprahlou.
Ukazuje, že stav prázdnoty a bezútěšnosti je v určitém stadiu vyspělé modlitby nevyhnutelný, a že jej zakusili všichni duchovní velikáni. Nazývají jej různými jmény – svatá Terezie “vyschlou studnou”, svatý Jan od Kříže “temnou nocí”, neznámý autor z konce 14. století “oblakem nevědění”, Leonard Boase “modlitbou víry”. Všechny názvy však vyjadřují stejný stav duše, kdy se cítíme vyprahlí a od Boha navždy opuštění, a kdy musíme překonat svou přirozenost, nutící nás k aktivnímu hledání Boha. Musíme dovolit Pánu, aby se stal naším vládcem, a pasivně se oddat jeho uzdravující práci v nás, jejímž cílem je naše zbožštění, abychom byli “dokonalí, jako je dokonalý náš nebeský Otec” (Mt 5,48).
Autor přirovnává vyspělý duchovní život ke splývání v moři Boží lásky, kdy se vzdáváme svého vlastního úsilí někam doplavat, a plně se oddáme proudu, jímž je Bůh. Netvrdí, že je to snadné, poskytuje nám však rady a vedení, jak toto obtížné období překonat a naučit se “cítit v temnotě jako doma”.****