Dělníci na vinici

Po úspěšném titulu Plná slávy se český čtenář může seznámit s dalším příběhem, jehož hlavním hrdinou je prostý kněz. Vyprávění které nepostrádá humor a nadsázku se odehrává ve Francii první poloviny dvacátého století. Abbé Gaston je možná trochu výstřední a svérázný, ale láska k prostým lidem, kteří ho obklopují se projevuje v konkrétních skutcích. Přestože se děj odehrává před více než padesáti lety, je poselství této knihy stále živé a aktuální.

Bruce Marshall

Bruce Marshall (1899–1987) pocházel z Edinburghu, studoval na univerzitě v St. Andrews. V mládí konvertoval ke katolicismu, bojoval v první světové válce. Poté se přestěhoval do Paříže, kde byl zaměstnán jako auditor. V roce 1940 se vrátil zpět na Britské ostrovy a pracoval pro britskou výzvědnou službu. Po válce žil opět ve Francii. Napsal několik desítek knih, z nichž některé byly zfilmovány a přeloženy do mnoha jazyků. Kromě jeho nejslavnějšího románu Plná slávy vyšly v češtině: Dělníci na vinici (KNA 2001) a Smuteční svíce pro Paříž (KNA 2008).

"Celý svůj život jsem bojoval proti neřádům," řekl Bessier, když šli pod žalostně holými stromy. "A teď poznávám, že ti, kteří bojují proti neřádům, jsou sami neřádi. A přece je nespravedlivé, že jedni můžou být bohatí a druzí tak chudí. Je nespravedlivé, že některé ženy si chodí v sametu a hedvábí, zatímco jiné umírají hlady." Bessier to říkal kazatelským tónem a pater usoudil, že i komunisté mají o nové slovo nouzi. "Kdosi jednou řekl, že věc, která vyžaduje nejvíc odvahy, je vyznávat pravou víru navzdory falešným lidem, kteří se k ní také hlásí," řekl otec Gaston. Věděl, že to platí o křesťanství a ne o komunismu, ale doufal, že v tom Bessier najde útěchu. Přecházeli zrovna třídu Simona Bolivara. Stříbrná americká limuzína prudce vyjela zpoza rohu a přinutila je ustoupit na chodník. Za volantem seděl chlap s mohutnou sanicí a vedle něj děvče s bezvýraznou plochou tváří a s vlasy jako zmrzlý sirup. Bessier vrhnul za autem hroznou kletbu užívaje slov, která otce Gastona bolela. "Svině jedna přežraná," dodal. "A tragedie je v tom, že tihle noví boháči budou ještě horší svině. Boháč je vždycky svině a francouzští boháči zvlášť. Je potřeba vyčistit, vyžíhat svět, ale u koho hledat dostatečně poctivý, čistý oheň, to už nevím," řekl Bessier. Pater chtěl říci, že dostatečně ryzí oheň k očistnému žíhání světa má jenom Duch svatý, ale věděl, že ta slova příliš častým užíváním ztratila na věrohodnosti. Často si myslíval, že jediná naděje na obrácení světa je mlčet, aby stará posvátná slova měla čas zaznít nově. Do té doby by kazatelé nejlépe kázali nekázáním.

Neznámý autor napsal(a)

Myslím, že jen málo našich čtenářů nemělo nikdy v ruce proslulý román skotského spisovatele Bruce Marshalla Plná slávy. Když vyšla tato knížka poprvé česky těsně po únoru 1948, moc dobře si vzpomínám, že působila v dusné poúnorové atmosféře jako milé pohlazení na duši, které rozdávalo optimismus a naději. Mezi katolickými čtenáři se stal tento román o pateru Smithovi velmi rychle bestsellerem a šel doslova z ruky do ruky.Karmelitánské nakladatelství nás nyní příjemně překvapilo novým Marshallovým románem Dělníci na vinici (Kostelní Vydří 2001, knihu přeložil Albert Vyskočil), v němž jako by chtěl Bruce Marshall volně navázat na příběh patera Smitha. Také v Dělnících na vinici je hlavním hrdinou pater Gaston, jeden z mnoha bezejmenných pařížských kněží, a přesto je to výrazná a neobyčejně inspirativní postava. Podobně jako pater Smith i on se zúčastnil první světové války, ale byl účastníkem i francouzského hnutí odporu za druhé světové války a jeho životní běh sahá až do poválečných časů, kdy se musí vyrovnávat s pozvolným vznikem konzumní společnosti. V tom všem by nebylo nic zvlášť mimořádného, pater Gaston je však mimořádnou osobností zejména tím, že své kněžské poslání bere smrtelně vážně a svým láskyplným vztahem k lidem míří bezmála k svatosti, která je u něho především hlubokým a pokorným souhlasem se životem. Jeho humorný nadhled, s nímž hledí na mnohé lidské prohřešky, není příznakem shovívavé tolerance, ale mnohem spíše výrazem pochopení pro neobyčejnou složitost lidských pohnutek a činů, v nichž se odráží zmatek lidské duše, hledající pokoj a štěstí na této zemi.Toto hledání je v Marshallově románu tematizováno nejen tragickým milostným příběhem mladé Židovky a německého důstojníka, ale také celoživotním přátelstvím patera Gastona s komunistou Bessierem, s nímž vede neustálou při o dobru a sociální spravedlnosti, aniž by zlehčoval Bessierovu lidskou opravdovost a autentičnost. Jak přitom nepomyslet na disputace mezi monsignorem Quijotem a komunistickým starostou ve slavném románu Grahama Greena Monsignore Quijote, který byl ovšem napsán o řadu let později.Měl-li román Plná slávy vnějškově v lecčems blízko k humorně idylickému obrázku o životě příkladného katolického kněze, v Dělnících na vinici usiluje Bruce Marshall o komplexnější pohled na skutečnost. Začleňuje totiž životní osudy patera Gastona do soudobých společenských souvislostí a v konfrontaci s jeho hlubokou lidskostí a příkladným křesťanským životem nám předkládá neobyčejně ironický pohled na francouzskou a evropskou společnost první poloviny minulého století. V jakýchsi žurnalistických vsuvkách neustále vstupuje do děje i nejmenovaný Státník, dokreslující charakter doby, a na pozadí jeho nicneříkajících nabubřelých politických frází jako by ještě zřetelněji vystupovala hluboká pravdivost evangelijní zvěsti, tak jak ji zosobňuje svým prostým životem pater Gaston.A právě díky této "svaté ironii", jež se nevyhýbá ani Gastonovým kněžským spolubratřím, a tím méně církevní hierarchii, získal tento Marshallův román psychologickou i literární dimenzi, která proniká skrze půvaby této neobyčejně čtivé a poutavé knihy a dává jí punc myšlenkově závažného a podnětného literárního díla. ** Katolický týdeník

Ivan Slavík, básník napsal(a)

Nádherná freska s celou galerií postav řadových kněží i vysoké hierarchie v Paříži od 1. světové války až po období studené války. Marshallovo vyprávění má opět svůj nezaměnitelný humor a úsměv, ale současně i metafyzickou hloubku, takže neulpívá na povrchu, ale je skutečnou sondou do současného světa a dějin.

Jaroslav Med napsal(a)

Pátera Gastona autor vřazuje do soudobých společenských souvislostí a v konfrontaci s jeho hlubokou lidskostí nám předkládá neobyčejně ironický pohled na pařížskou společnost první poloviny minulého století. A právě tato „svatá ironie”, nevyhýbající se ani jeho kněžským spolubratřím a církevní hierarchii, dala jeho neobyčejně čtivému románu literární a psychologickou dimenzi.