Vaverka Jiří

V kostele nejdřív tlesknu / / Čerstvý laureát Ceny města Brna, stavební fyzik a ceněný akustik Jiří Vaverka žije novým koncertním sálem
Jedním z držitelů Ceny města Brna za rok 2001 je profesor Jiří Vaverka. Momentálně působí jako vedoucí Ústavu techniky staveb na brněnské fakultě architektury. Jedná se o špičkového odborníka v oblasti technických vlastností stavebních konstrukcí, zejména spotřeby tepla. Patří také mezi odborníky v oboru stavební a prostorové akustiky. Intenzivně se tak zabývá budoucím koncertním sálem v Brně. Na svém kontě má množství publikací, studií a článků. Zatím poslední vyšla na sklonku loňského roku a věnuje se novodobým kostelům na území České republiky.
Obrací se na vás – jako stavebního fyzika – vaši kolegové, ať architekti nebo stavaři, často?
Většinou, bohužel, až když je malér. Takže pak zachraňujeme stavby, které nejsou příliš čisté. Dodatečný zásah do hotové stavby se nelíbí ani architektovi ani akustikovi. Ti moudřejší, a musím říct že se jedná o zkušenější architekty, jsou si ohrožení vědomi a už se na návrhu spolupodílíme. Pak se dá nepřesnostem zabránit. Příkladem je kostel v Praze-Strašnicích. Do realizace vstoupil německý investor. Původní návrh nebyl úplně v pořádku, ale jako sponzoři si nechali návrh předložit, naštěstí v úrovni projektové dokumentace, a proto je tak povedený. Nejen ze strany architektonické, ale i uživatelské, ze strany akustiky, světla i liturgie.
Pracujete také jako soudní znalec. Musíte funkci plnit často?
Bohužel ano. Mnohdy jsem soudem požádán posoudit práci svých kolegů.
To vás vaši kolegové nemají moc rádi…
To bych neřekl, moje hlavní činnost je totiž pedagogická. Jejich hlavní náplní je v projektových kancelářích pracovat jako architekt, akustik. Dost často potřebují poradit, tudíž by nějaká nevraživost ovlivňovala spolupráci. Jelikož to není moje hlavní pracovní náplň, tak se k podobným případům dostávám, až když od nich všichni dávají ruce pryč. Moje zásada je, abych v posudku navrhl, jak vše spravit. Úřady občas také chtějí vědět, za kolik, ale touž není moje parketa. Ceny jsou proměnné a smluvní a do těch smluv já často nevidím. A ani nechci.
Ústavem techniky staveb musí projít všichni studenti?
Na fakultách architektury není možné tento směr studovat samostatně, patří do obecné vzdělanosti studentů. Architekt, který tyto věci neumí a nemá základní znalosti ze statiky, pozemního stavitelství, materiálů, je špatný architekt. A není to jen mé stanovisko. I když každá škola se k tomu staví jinak.
Brněnská fakulta byla vždy techničtější. Studenti k předmětu přistupují se strachem, ale věnují mu pozornost. Signálem, že jej umí, byla kupříkladu jednotná bakalářská práce se zadáním koncertního sálu v Brně. Některé práce budou převzaté do studie pro skutečný projekt.
Vy osobně se na projektu nového sálu podílíte?
Ve dvou polohách. Podal jsem metodiku pro řešení koncertních sálů a prostorové akustiky, tedy její základní principy. Z vybraných deseti projektů jsem provedl akustické zhodnocení.
Kdy musíte výsledky odevzdat?
Do konce února.
Co vše je nutné posoudit?
Tvarové řešení prostoru, aby homogennost přijímaného zvuku byla v každém místě sálu stejně kvalitní. Dále se musí vhodně členit stěny i strop. A pro každý typ sálu je předepsán jiný rozsah dozvuku. To přímo souvisí se srozumitelností. Doba dozvuku je úplně jiná v kostele, kde se hraje církevní hudba s dlouhým tónem. Ale tam, kde je nutná srozumitelnost, kde se mluví, je dlouhý dozvuk negativum.
Existuje opravdu ideální koncertní sál?
Existují optimální tvary koncertních sálů, z nichž ani jeden není realizován v České republice. Světová špička postavená v 80. a 90. letech je v USA. V současné době jednoznačně vévodí Japonsko a Korea.
V Janáčkově divadle se používá ozvučnice. Je možné takhle „pospravovat“ akustiku všude nebo je lepší postavit nový koncertní sál?
Byl jsem u prvopočátku celého jednání. na ozvučnici narazila brněnská filharmonie na turné po Japonsku a přišli za námi, zda bychom něco podobného nemohli vytvořit. Požadavek vznikl z toho, že jediný brněnský koncertní sál je Besední dům. Akustika dobrá, ale prostor malý. Pro diváky i interprety. Investor oslovil americkou firmu Wenger a požádal o návrh podobného řešení. Jde o mušli, komolý kužel, který působí jako akustické zrcadlo vyzařující zvuk do prostoru. Já jsem s Američany jednal a snažil jsem se dozvědět skladbu materiálu. Tvar bych dovedl navrhnout. Samozřejmě jsem nepochodil. Podobných ozvučnic, jelikož se vytvářejí individuálně, je v Evropě velmi poskrovnu.
Co s ní bude po výstavbě sálu?
Koncertní sál se v Brně plánuje více než třicet let…
Ale teď už vize nabírá kontury…
Ano, sám jsem členem výboru pro jeho výstavbu. Půl miliardy až miliarda bude potřeba. Co je důležité, magistrát na výzvy slyší. Bude to samozřejmě ještě nějakou dobu trvat. Zodpovědně mohu říci, že montážemi a demontážemi – a ne vždy citlivými – vezme ozvučnice za své.
Chodíte na koncerty?
Mívali jsme předplatné, teď je to trošku složitější, ale vánoční nebo novoroční koncerty si nenecháme ujít. I kdybych tam měl dojít o berlích.
Takže vaše povolání je vám i koníčkem…
Já se k divadlu dostal už v mládí jako statista. Od té doby mě to drží.
Když dnes chtějí architekti dosáhnout výborné akustiky, řeší podobné problémy jako jejich kolegové třeba před třemi sty lety?
Je to neuvěřitelný rozdíl. Kupříkladu tehdy postavené kostely měly bohatou výzdobu. Nejlepší jsou samozřejmě barokní kostely. Pro prostorovou akustiku to, co je vypouklé, je to nejkvalitnější. Takoví ti baculatí andělíčci zabezpečovali homogennost zvuku. Bohatá výzdoba – křížové cesty, art protis – to vše přispívalo. Dnešní kostely jsou strohé, hladké. Tam může docházet k problémovým řešením z hlediska akustiky.
Moderním kostelům se věnujete ve své poslední monografii…
Kniha vlastně vznikla z několika popudů. Oslovilo nás pár farářů s pocitem, že jejich věřící jim při kázání špatně rozumí. Měřili jsme asi čtyři kostely a s hrůzou jsme zjistili, že mají špatné akustické parametry. Problémy jsem konzultoval s architekty a ti říkali: „Tady se padesát let kostel nestavěl. Dejte dohromady nějakou metodiku, co kostel má a nemá mít.“ Pak za mnou přišli kolegové – spoluautoři – a ti zase tvrdili: „Kostela se staví na nevhodných místech!“ Další zase: „Architektura interiéru a exteriéru také není nic moc.“ Čtvrtému se zase nezdály konstrukce.
Tým byl jasný…
Knížku jsme rozdělili do čtyř dílů. První – na pohled nejzajímavější – se věnuje moderním kostelům v zahraničí. A pak jsme se vrhli na Českou republiku a zmapovali kostely postavené po II. Vatikánském koncilu, tedy po druhé polovině 60. let. U nás se ale do roku 1989 postavily jen čtyři kostely. Důležitou myšlenkou bylo, aby kniha oslovila i laika. Proto je plná fotografií, nákresů a srozumitelných textů. Kompletace zabrala více než dva roky nesnadné práce.
Je to výčet všech kostelů?
Opravdu všech nových kostelů, které byly k 31. prosinci 2000 dokončené. Čímž myslím vysvěcené. Neuvádíme rozestavěné kostely či – byť i kvalitně – rekonstruované.
Jak jste se k jednotlivým dokumentacím dostávali?
Těžko. Dvakrát po nich pátrali studenti šestých ročníků. Obeslal jsem biskupy či arcibiskupy, zda by neposlali seznamy. Samozřejmě byly neúplné, sami jsme navštěvovali jednotlivé farnosti, dozvídali jsme se o kostelech od věřících, z karmelitánského kalendáře.
Proč se v seznamu objevují i kostely, u nichž nechce být autor uveden?
Nebyl respektován jeho projekt.
To mu kněz nebo diecéze do návrhu zasahovala?
Když neberu velké objekty, mnohé byly vytvářeny svépomocí. Místní farář se rozhodl, že se mu něco nelíbí a věřící mu dali za pravdu. Pak se architekt právem cítil dotčený.
Vybral byste ze seznamu kostel, který se vám opravdu líbí?
Už jsem o něm mluvil. V Praze-Strašnicích, ten se mi skutečně líbí.
V Brně patří mezi nejmladší salesiánská oratoř. Jak se díváte na ni?
Myslím, že je poměrně slušná. Stejně tak kostel v Otrokovicích. Pozoruhodné jsou i první vlaštovky – kostel v Senetářově, v Mostě. Ty vznikly před rokem 1989. Ale i některé kaple jsou povedené. Trpím ale profesionální deformací – na škole nepůsobím dlouho, jelikož dříve jsem učit nemohl, takže místo architektonickým okem se dívám okem akustika. Což třeba pobuřuje mou rodinu. V zahraničí dojdeme do kostela a já první, co udělám, je, že tlesknu. Manželka mi vyčítá, že na sebe chci upozornit a jí dělám ostudu, ale já jen zjišťuji dobu dozvuku.
Přestože se jedná o novostavby, stály na těchto místech svatostánky již dříve?
Ve většině případů mají místa církevní historii. Stály zde kaple i kostely. Kupříkladu v Hustopečích, kde byl opravitelný kostel, ale režim mu nepřál, tudíž jej shodil. Na jeho místě vyrostl nedávno nový. Takových míst je plno. Jako další příklad může sloužit kostel Marie Pomocné ve Zlatých Horách. Zde také stála kaple a dnes je tu celý areál. Architekt se snaží historii ctít. I když stavby jsou občas monumentálnější, což může být i na škodu.
Podle mapky se staví zejména na jižní a jihovýchodní Moravě. V Čechách jsou zaznačené čtyři body. Kde diecéze berou peníze?
Farnosti mnoho peněz nemají. Jejich přísun je ze dvou zdrojů. Jedním je věřící jako poskytovatel financí a druhým opět věřící, třeba ve formě svépomoci. Zejména na olomoucké, brněnské a opavské diecézi. I když nově vzniklá opavská diecéze pokračuje ještě v plánech olomoucké. A pak přichází samozřejmě zahraniční investoři, z velké části Němci. Ale než peníze vloží, musí vše splňovat parametry.
Jsou diecéze, kněží i věřící přístupní novátorským myšlenkám?
Projektanty většinou oslovují faráři. Dostane-li se k práci zodpovědný architekt a projektant, jdou s dobou. Dnes se nestaví ani barokní ani renesanční kostely. O to je to nebezpečnější, když vládne strohost a hladkost. Mnohdy se moderní kostel dává do staré zástavby a zde je na místě citlivost. Hmotově velký objekt s odlišnou architekturou exteriéru působí spíše odpudivě. I v případě kostelů se odehrává postup jako u normálních staveb, včetně výběrových řízení.
Zmiňovaný koncil uvolnil církevní obřady a tomu odpovídají i návrhy kostelů. Existuje však při jejích stavbách nějaké tabu?
V knize je tématu věnována celá kapitola kolegy Bureše o takzvané liturgické typologii. Jde o vybavenost kostela. Nesmí chybět kupříkladu mensa, sedez, ambon a další. Jejich tvarové pojednání už předepsané není, to už je otázka interiérového řešení a architekta. Nenavštívil jsem všech devadesát uvedených kostelů, projetých mám tak šedesát, a vždy jsem je našel.
Kniha nabízí i kapitolu o akustice, které se věnujete. Podílel jste se tedy na stavbě některého kostela?
Ano, na kostele sv. Václava v Břeclavi a na kostele Neposkvrněného početí Panny Marie v Praze-Strašnicích. Jinak spolupracuji i s odborníky z oblasti realizace varhan, případně i zvonů, jejichž specifika jsou natolik úzce specializovaná, že si netroufám jejich práci suplovat.
Proč jste kostely nehodnotil?
Drželi jsme se tří aspektů. Prvním z nich byla absence hodnocení, jelikož je zde padesátiletá mezera a nikdo z nás nemá právo posuzovat ze subjektivního hlediska architekturu kostela. U exaktních věd je hodnocení jasné. Dozvuk by měl být od dvou a půl až tří sekund. Liturgická typologie je také posuzovatelná, ale vnitřní výzdoba, architektura exteriéru, to jsou oblasti subjektivní. Dále jsme se chtěli vyvarovat porovnávání špičkových zahraničních kostelů s našimi. A nakonec se nejedná o učebnici. Kdo chce kostel projektovat, získá informace.
Jaké jsou na publikaci reakce?
Podle zjištěných ohlasů architektů, stavařů a akustiků příznivá. Kniha komplexně zpracovává tematiku sakrálních staveb s uvedením vhodných příkladů jak ze zahraničí, tak zejména uvádí souhrnně objekty realizované v ČR, jak faktograficky, tak i z hlediska urbanistického, architektonického a uživatelského. Vzhledem k aktuálnosti tématu chce autorský tým na konci roku uspořádat mezinárodní konferenci na téma Moderní kostely.
HALKA FRIEDMANNOVÁ
Prof. Ing. JIŘÍ VAVERKA, DrSc. (absolvoval Vysoké učení technické v Brně. Jeho profesní zájem se zaměřil na technické vlastnosti stavebních konstrukcí, zejména na spotřebu tepla. Výsledky jeho vědecké a další odborné činnosti představují úctyhodný soubor, tvořený zejména projekty, odbornými posudky a výstupy vědecké práce z oblasti architektury, pozemního stavitelství a stavební fyziky. Jako uznávaný odborník v oblasti stavební a prostorové akustiky pracoval na řadě významných staveb na území města Brna - například akustický návrh Besedního domu, přednáškového sálu pavilonu A na výstavišti či auly Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. V roce 1991 se stal akademickým pracovníkem Fakulty architektury Vysokého učení technického v Brně, kde působí dodnes jako vedoucí Ústavu techniky staveb.
**MF DNES, 2. února 2002

Seřadit:
Skladem
Zlevněno

-70 %
Nové kostely a kaple z konce 20. století v České republice

Obsáhlá obrazová publikace která mapuje proměny moderní sakrální architektury v České republice. Kniha je pro svou přehl...

-70% 790 Kč 237Do košíku
Zobrazuji 1 - 1 z 1 výsledků
   

Zúžit výpis

Podle příznaku

Podle autora

Podle druhu produktu

Podle klíčového slova

Podle výrobce

Podle ceny